Jak jsme si adoptovali třídního maskota aneb cesta do hlubin študákovy duše

Není to tak dlouho, kdy snad všemi médii proběhly zprávy o nelehké finanční situaci zoologických zahrad a zooparků v době koronavirové. Cest jak pomoci němým tvářím se v tu chvíli nabízelo několik, od pozvání zvířete na oběd, přímé finanční pomoci ve sbírce či adopce zvířátka na dálku. Tak se zrodil nápad uspořádat v rámci třídy 3. ročníku oboru Hotelnictví sbírku na adopci třídního maskota. Rozhodli jsme se podpořit Zoopark Zájezd, protože se nachází v našem regionu a je nejblíže naší škole. Po několika týdnech prvotního domlouvání, schvalování a postupného zasílání finančních obnosů dle možností každého daného žáka a jeho rodiny jsme vbíhali do finálové rovinky a začali si vybírat adoptované zvířátko. Jediným naším limitem byla nasbíraná částka ve výši 3.000 Kč a věřte, že bylo z čeho vybírat! Od menších terarijních živočichů, přes ptactvo až       k větším savcům. Do užšího finálového souboje se probojovaly Surikaty a Sovice sněžní. O jeden hlas nakonec vyhrála moudrost nad soudržností. A protože roční adopce Sovice nepokryla celou nasbíranou částku, mohli jsme si k třídnímu maskotu ještě vybrat i mazlíčka. Tím se stal oblíbený papoušek Andulka vlnkovaná.

A tak se naše třída na rok stala adoptivními rodiči Sovice sněžní a Andulky vlnkované. Kromě darovacího certifikátu jsme od Zooparku Zájezd dostali i pro každého adoptivního rodiče vstupenku a těšíme se, až si ta „naše“ zvířátka budeme moci při exkurzi prohlédnout  na vlastní oči.

Každý si asi vzpomene na krásný film pro pamětníky „Cesta do hlubin študákovy duše“, dovolím si tedy jeden citát ze jmenovaného filmu: „Pane kolego, tady máte takové malé místečko. Napište tam, že študák má nejenom duši, ale i srdce.“

Bc. Martina Štiková DiS., třídní učitelka 3HT